Nejsem zdaleka první kdo to říká, a nejsem autorem této myšlenky, vlastně je to poměrně tradiční pojetí osudu. Pokusím se to ale toto tvrzení vysvětlit kompaktně a dostupnými slovy. To co nechápeme se stává našim osudem, protože to opakovaně nepřekonáme. To co nepřijmeme se stává naším osudem, protože se k tomu opakovaně vracíme. Jung: Porozumněním…
Z návštěvy u psychiatra
Před chvílí jsem se vrátil od (nového) psychiatra a zažil zatím nejhorší lékařský či spíše institucionální gaslighting. Pan psychiatr byl velmi vulgární a tak jeho níže naznačené citace odpovídá realitě. Poznamenávám, že mi nevadí, že byl vulgární, vadí mi, že to bylo součást jeho gaslightingu, kdy se vulgaritou snažil tvářit, jako že jde k jádru věci a skutečné realitě a nebere si servítky. Ale nebylo to tak.
Kompenzační narcista
Níže uvedený koncept kompenzačního narcismu vychází z prací Davida Kellyho a Sama Vaknina, zejména pak video komentáře Sama Vaknina k článku Narcissism through the lens of performative self. V uvedeném komentáři Sam Vaknin rozebírá koncept, že skuteční narcisté jsou tzv. kompenzační narcisté, mnohdy s projevy pseudo-grandiozity a grandiozní narcisté jsou ve skutečnosti psychopaty (jejichž grandiozita funguje i bez narcistického paliva).
Proč narcisté své oběti podceňují
Narcista jakožto agresor svou oběť prakticky vždy podcení. A to hned ze dvou důvodů: 1) narcista se díky své grandiozitě cítí být oprávněn konat tak, jak koná a 2) narcista nepřisuzuje své oběti dostatek autonomie a schopností na to, aby své efektivní obrany byla schopná. Obojímu samozřejmě napomáhá skutečnost, že traumatizovaný člověk skutečně není schopen se efektivně svému zneužívání bránit.
Agresorův program
Agresor zaútočí a posune hranice mezi obětí a sebou. Obranu oběti nazve agresí a vyzve k ukončení této agrese. Když oběť uposlechne, agresor prohloubí útok a následně znovu posune své hranice mezi obětí a sebou. A takto postupuje až do zničení oběti. Nakonec vše nazve sebeobranou a bude moci, neboť, jak se říká, dějiny píší vítězové.
Jak postupuje psychopatický narcista a manipulátor
Pro velký zločin je třeba svědky (pokud je nelze rovnou zabít) odpojit od reality a následně z nich učinit zločince, blázny a nejlépe je pomalými kroky dotáhnout k sebevraždě. Však tito svědci vědí vše, v každém případě však příliš, a jsou tak psychopatovi nebezpeční. K vraždě existuje alternativa, která je psychologickou popravou tak, jak je popsána dále.
Manipulátor vůči nám vykonává program, který zaměňujeme za vztah
Narcista, či obecně manipulátor s obětí není ve vztahu, ale vědomě vykonává vůči oběti program, který si dopředu vymyslel a to za určitým účelem a s časovým omezením. Oběť pak tento program zaměňuje za vztah. Je to např. program “dobrého otce společných děti”, program “hodného syna”, program “lásky našeho života” nebo třeba program “poctivého řemeslníka”. Jistě vás napadne řada dalších.
Korelace neznamená kauzalitu – aneb dedukce a indukce
Dovolil bych si krátkou poznámku k noetice (nauka o poznání). Velice často jsem konfrontován, často s arogantně předhazovaným, tvrzením, že “korelace neznamená kauzalitu“. V článku, který právě čtete, bych chtěl ukázat, že nejen že “korelace neznamená kauzalitu”, ale že situace v našem poznání skutečnosti je dokonce mnohem horší – všechny naše znalosti o okolním světě…