Před chvílí jsem se vrátil od (nového) psychiatra a zažil zatím nejhorší lékařský či spíše institucionální gaslighting.
Pan psychiatr byl velmi vulgární a tak jeho níže naznačené citace odpovídá realitě. Poznamenávám, že mi nevadí, že byl vulgární, vadí mi, že to bylo součást jeho gaslightingu, kdy se vulgaritou snažil tvářit, jako že jde k jádru věci a skutečné realitě a nebere si servítky. Ale nebylo to tak.
Rozhovor začal otázkou: “co mi je”. Ve vší skromnosti jsem odpověděl, že si myslím, že trpím psychickým traumatem. Na to se mě zeptal, jestli jsem si zranil hlavu nebo si něco zlomil… Odpověděl jsem, že to je trauma z toho, co jsem zažil (je obvyklé, že psychiatři mají jakožto lékaři spojené psychické trauma s fyzickým zraněním, nikoliv s psychickým zraněním). Dovolil mi v krátkosti odvyprávěl svůj příběh.
Ten zakončil slovy jako: moc to řešíte, vy se s tím musíte smířit, vy se z toho neumíte dostat, moc na to myslíte, já nemám prášky na zlej svět apod. V podstatě se ve mně snažil vyvolat vinu za můj psychicky stav (přičemž jsem mu tam nebrečel, klidně jsem říkal, že jsem unavený a radost moc často necítím). Mou vinu zdůvodnil tím, že se tím moc zabývám a že jsem tzv. něco nepochopil. Když jsem se ho zeptal co jsem nepochopil, tak řekl, že neví, že to mám vědět já.
Následně se vysmál spravedlnosti (o které jsem hovořil), že k němu chodí soudkyně a jsou to prý “vylízaný pipiny”.
Chtěl jsem řešit nějak svoji traumatizaci a k záležitosti se vrátil. Byl jsem perfektně připravený a vytáhnul jsem několik implantovaných klinických studií, co jsem si předtím nastudoval. Psychiatr tyto studie hned začal devalvovat a autory podobných článku nazval debily bez praxe (cítil jsem, že jsem se dotkl jeho grandiozity). Říkal jsem mu, že ve svém oboru jsem také pár článků publikoval (jedná se o úplně jiný obor – termografie) a že ty články úplně nesmysly být nemohou a že konkrétně v těchto studiích je magnetická rezonance dost “vědecká” metoda.
Řekl mi zase, že to moc řeším. A že zná spoustu profesorů medicíny, co jsou debilové. Když jsem mu řekl, že mi to moc pomáhá používat neocortex a nesklouznout do primitivních funkci (plazího) mozku, tak se mi vysmál…. “prý plazí mozek”.
Strašně mi začal nabíhat pocit viny za můj stav, ale potlačil jsem to (to jsem před rokem ještě neuměl). Řekl mi, že mám věci vidět objektivně (opět vzbuzovaní viny), ale já mu řekl že musím jako subjekt vidět věci subjektivně a že objektivního pohledu je schopen jen Bůh, pokud existuje.
Nakonec mi přece jen předepsal lék na testování a opět se rozloučil slovy, že jsem něco nepochopil. Přišlo mi ale, že mluví k sobě.
Vystudoval jsem obor Kybernetika a měření na ČVUT a přes 12 let působil jako CEO ve společnost, které jsem zakládal. Věnoval jsem se a věnuji manažerské psychologii a psychologii vedení týmů. K problematice narcismu a psychopatie jsem se dostal v rámci svých zkušeností s byznysem, což je obor poruchami osobnosti překypující.