Rozdělení psychopatů na primární a sekundární
V odborné i neodborné literatuře se obvykle rozlišuje mezi tzv. primárním a sekundárním psychopatem. Má se za to, že primární psychopat se již psychopatem narodil a vliv je zde především genetický a naproti tomu, že sekudnární psychopat se stává psychopatem v důsledku stresových faktorů z okolí, tedy především v důsledku působení traumatu, často v ranném dětství. Charakteristiku sekundárního a primárního psychopata bychom mohli shrnout následovně.
Primární psychopat
Synonimum pro psychopata, jak je myšlen v běžné řeči. Primární psychopat je částečně či téměř zcela bez emocí (často je velmi omezena i sebelítost). Primární psychopat se projevuje manipulativním a bezcitným jednáním. Obvykle má malý nebo žádný strach, či spíše schopnost integrace strachu do svých rozhodovacích procesů. Má se za to, že důsledkem vzniku primární psychopatie je spíše genetický vliv než vliv okolí a tedy, že primární psychopat se tak již narodil.
U primárních psychopatů je silně přítomna grandiozita, obvykle ale 1) jsou do značné míry nezávislí na přísunu narcistického paliva a 2) jako narcistické palivo slouží spíše peníze, možnost projevovat moc a nadřazenou pozici, než věhlas, funkce, popularita apod. což je obvyklé u osob s narcistickou poruchou osobnosti.
Primární psychopat má potíže prožívat emoce, jako strach, výčitky svědomí apod. a nebo není schopen prožitek těchto emocí správně integrovat do svých rozhodovacích procesů. Je u něj ale rozhodně přítomna tzv. chladná empatie, tj. schopnost porozumět emocím na kognitivní rovině, ale neprožívat je jako vlastní emoce. Emoce druhých lidí jsou na základě zrcadlových neuronů prožívány jako vlastní emoce, tuto schopnost primární psychopat nemá a nebo je od ní odpojen. Když někomu ublížíme, necítíme jeho bolest, cítíme svou bolest. Ubližováním někomu ubližujeme sobě. Jsou to naše činny, které ubližují nám samotným a takto funguje empatie. Naproti tomu to, co nazýváme chladnou empatií je kognitivní nahlédnutí do pocitů druhých bez prožití těchto pocitů jako vlastních.
Pro nepsychopata je tedy zraňovat blízké lidi zraňující, neboť jejich emoce prožívá jako vlastní. Tedy tím, že je primární psychopat od emocí druhých lidí odpojen, tak ho emoce nezajímají, není jimi vázán ve svém jednání. Jistě bude předmětem dalšího výzkumu, jak primární psychopatie souvisí s funkcí zrcadlových neuronů a jejich začlenění do dalších kognitivních procesů.
Sekundární psychopat
V případě sekundární psychopatie se uvažuje spíše o vlivu okolí, než přímem genetickém vlivu (nepřímý genetický vliv zde ale stále může být velmi silně přítomen a to z hlediska právě reakce osoby na okolní dění). Sekundární psychopatie je tedy považována za poruchu osobnosti a je spojována s antisociální poruchou osobnosti. Ovšem sekundární psychopatie je přítomna také u dalších poruch v clusteru B dle diagnostického a statistického manuálu DSM-V. Sekundární psychopatie má také velmi blízko hraniční poruše osobnosti, kdy se má za to, že sekundární psychopatie je jedním ze self-states osoby s hraniční poruchou osobnosti (dle Sama Vaknina).
Sam Vaknin zde říká: Osoby s hraniční poruchou osobnosti reagují narcistickým umrtvováním na ponížení i narušování hranic. Osoba s hraniční poruchou osobnosti se pak nezřídka stane tzv. sekundárním psychopatem, přesněji se u ní objeví sekundární psychopatický self-state projevující se sebedestruktivním a bezohledně psychopatickým chováním.
Sekundární psychopati mají oproti primárním jednu velkou nevýhodu a to, že mohou prožívat strach a výčitky svědomí více, ale je možné, že je to prožívání přítomno pouze v jednom z několika self-states sekundárního psychopata (viz hraniční porucha osobnosti). U sekundárních psychopatů může docházet k narcistickému umrtvování a je to dokonce velmi pravděpodobné.
Sekundární psychopatie je spojena především s následujícím chováním a projevy:
- unáhlenost
- impulzivní chování
- nepřátelský postoj, nepřátelské jednání
- agresivita, těkavost
- často pocit, že jednáte s vícero osobami (a to i v rámci jednoho rozhovoru)
- sebedestruktivní jednání, sebezraňující jednání
- sklon k riskantnímu rozhodování, špatná integrace pocitu strachu
- mohou být narcistické a antisociální rysy u některého ze self-states daného sekundárního psychopata
Přítomnost grandiozity u psychopatů
Grandiozita není omezena na narcismus či narcistuckou poruchu osobnosti a tak obrana za pomocí grandiozity je vedle narcistů přítomna u psychopatů i osob s hraniční poruchou osobnosti. Narcistické zranění tedy mohou utrpět i osoby s hraniční poruchou osobnosti a psychopati, neboť kde je přítomna vysoká míra grandiozity, tam je možnost vzniku narcistického zranění. Podle narcistického zranění tedy narcistu nepoznáme.
Zopakujme ta nejdůležitější fakta ke grandiozitě: Grandiozita je (neúspěšný) obranný mechanimus a vždy vede k přerámování (zkreslování) reality. Neúspěšnost tohoto obranného mechanismu je dána tím, že vede k rozdílu mezi realitou a grandiozitou za vzniku toho, co nazýváme falešná realita. Jedná se o rozdíl, který nelze ničím překlenout. Grandiozita je spojena vždy s falešným já a s falešnou realitou. Grandiozita vede vždy ke kognitivnímu zkreslení reality a do jisté míry k poškození procesu, který nazýváme testování reality.