Sam Vaknin

Sam Vaknin je diagnostikovaný narcista, psycholog a známý autor knihy Zhoubná sebeláska, revize narcismu (v originále Malignant Self-Love: Narcissism Revisited). V oblasti narcismu patří mezi velmi často zmiňované autory. Ve velké míře se věnuje “vnitřnímu myšlenkovému světu” narcistů.

Cold theraphy

Sam Vaknin je autorem tzv. cold theraphy v rámci níž navrhuje léčit narcistické reakce dospělých na dětskou CPTSD pomocí technik, které narcisty retraumatizují a nutí je zpochybnit použití specifických mechanismů zvládání, jako je falešné já a grandiozita.

“Dospělý pacient se úspěšně vypořádá s tímto druhým kolem zranění, a tak vyřeší konflikty v raném dětství a dosáhne uzavření problému, čímž se jeho nyní maladaptivní narcistická obrana stává nadbytečnou” — Sam Vaknin.

Cold theraphy má za cíl léčit srdce traumatu, které vytvořilo narcistické rysy; odhaluje jádro člověka, umožňuje mu být zranitelný a čelit traumatu jako dospělý, aby dekonstruoval falešné já. Cold theraphy, oproti tradičním způsobům léčby, vytváří spíše nepřátelské prostředí než empatické prostředí.

“Ve všech ostatních terapiích povzbuzujeme lidi, aby sdíleli a komunikovali, ale v terapii chladem ve skutečnosti povzbuzujeme pacienta, aby zmlkl.” — Sam Vaknin.

Výpověď Sama Vaknina o svém narcismu

Zdrojem níže uvedených citací je Vakninovo video How I Experience My Narcissism: Aware, Not Healed. Pozor: Při úvahách nad výpovědí Sama Vaknina nezapomeňte na skutečnost, že je osobou s diagnostikovanou narcistickou poruchou osobnosti a že do jisté míry může být záměrem této výpovědi snaha získat od posluchačů narcistické palivo.

• Mluvím sám se sebou. Mluvím sám se sebou a tím své myšlení objektivizuji, jako by přicházelo z venku. Moje sebevědomí je ve skutečnosti tak nízké, že abych si mohl věřit, musím se sám před sebou maskovat.
• Rád o sobě přemýšlím jako o robotovi. Roboti jsou dokonalé a bez emocí. Stroje nekrvácí, jako to já neustále ve svém vnitřku dělám. Stroje jsou proto moji blízcí.
• Během narcistického umrtvování jsem poznal, že neexistuji. Byla to téměř slyšitelná prázdnota.
• Hrůza mého dětství ohrožovala můj růst, takže jsem přestal růst. Byl jsem v dětství mučen způsoby, které si nedovedete představit a tak jsem vyrostl v narcistu, v paranoika a schizoida.
• Bojím se bolesti, pro mě je bolest jeden bod v síti. Zapůsobíš na tento bod a bolest se rozleje v celé síti. Moje agónie nepřichází izolovaná, moje bolesti nejsou nikdy samy, vždy jsou asociovány další. Nemohu zažít jednu izolovanou bolest, vždy se spustí další a další. S každou bolestí se otevřou stavidla bolestí z mého dětství. Můj narcismus je snaha zadržovat tento zlověstný nápor bolesti těchto zatuchlých emocí. Můj potlačovaný vztek z mé bezmocnosti.
• Bojím se žen, neboť ženy mi znovu a znovu a znovu těžce ubližují, počínajíc nejdůležitější ženou v mém životě, mou matkou… a pak všemi ostatními. A byly ke mně sadistické a kruté, protože já jsem k nim byl sadistický a krutý.
• Narcismus je směšný, podívejte se na mě. Je mi 60 let a jsem pompézní, infantilní a grandiozní. Bouřím se a jsem rozporuplný. Existuje velký rozpor mezi tím kdo skutečně jsem a co jsem dokázal a tím, jak se prožívám.
• Odmítám své tělo, neměl jsem sex 15 let. Myslím, že toto je konečné odmítnutí vlastního těla.
• Považuji se za tak výjimečného, že to vytváří velkou propast mezi mnou a ostatními lidmi a není tu žádný most. Ta propast je nepřekročitelná. Nikdy nepochopím, jaké to je být tebou a ty nikdy nepochopíš, jaké to je být mnou, mezi námi není žádná empatie.
  Empatie implikuje identitu. Nelze se vcítit do mravence. Avšak identita i rovnost mi jsou odporné a chybí mi.
• Ostatní lidé jsou pro mě nástroji, mohou být užiteční, mohou být dokonce zábavní, i když to je velmi vzácné. Nemám přístup k pozitivním emocím a nedokážu být pozitivními emocemi propojen s ostatními. Bez empatie nemáme spolu nic společného, což vede k vykořisťovatelství a sadismu.
• Falešné já je můj nejlepší přítel, je to ale můj jediný přítel. A moje jediná ochrana.
• Narcista neexistuje, je to koalice založená na balanci teroru mezi sadistickým idealizovaným superegem a grandiozním a manipulativním falešným egem. Tyto dvě entity interagují pouze mechanicky. Narcisté jsou tedy androidi hledající narcistické palivo. Proto je robot je narcistův ideál.
• Kognitivní probuzení bez emocí je zbytečné, chybí mu motivace. Samotná fakta nemohou způsobit žádnou transformaci, natož uzdravení. Introspekce narcisty je bez emocí. Vědět pro narcistu, že je narcistou nemá žádný emoční korelát a tedy žádný emoční účinek. Narcista neinternalizuje, co se o své duševní poruše dozvídá. Získané znalosti se nestávají motivačním faktorem změny a transformace. Narcista může být sebekritický, ale nikam to nevede.
• Věřte mi, že je velmi málo, co nevím o narcismu, pokud vůbec něco. A myslíte že jsem se změnil? Ano, změnil, ale k horšímu. Moje znalost nevedla k uzdravení. Znalost narcisty o jeho stavu může v extrémním případě vést k úpravě některých prvků jeho chování. Emoce jsou energie, bez emocí se ve vnitřním světě nic nepohne.
• Vše co narcista dělá je motivováno narcismem. Vše čemu se narcista vyhýbá je výsledkem narcismu, vše co narcista pociťuje je narcismus. Naprosto vše (v mém životě) je projevem patologického narcismu.
• Narcistické chování lze upravit, ale nikdy jsem se nesetkal s vyléčeným narcistou.
• Kdybych si měl vybrat jednu emoci, která charakterizuje mě a mojí existenci, je to smutek. Jsem velmi smutný.
• Falešné já není schopné cítit ani prožívat a přesto je plně pánem psychodynamických procesů, které zuří v mé psychice. Falešné já po mně chce a vyžaduje, aby zmizel. Je to buď já nebo on. Jeto bitva na život a na smrt.
• Chovám se určitým způsobem o kterých vím, že mě ohrožují, staví mě do fronty na trest. Ale koho trestám? Nejsem tam. Myslím, že se snažím potrestat falešné já. Jinými slovy, sám se snažím o narcistické umrtvování.
• Odcizuji se sám sobě. Snažím se zapomenout, takže disociace a neschopnost si vzpomenout je můj určující stav mysli. Nepamatuji si 99 z mého života.
• Disociace je pro mě forma exorcismu, kterým se chci zbavit toho ďábla v sobě. Nevěřím, že existují ďáblové, je to metafora.
• Někdy tomu druhému narcistickému já říkám jiným jménem. Velmi se to přibližuje rozpolcené osobnosti. Jádrem poruchy je, že se opravdu cítím být ve filmu, nikoli, že to předstírám nebo si to domýšlím. Cítím, že jsem postava v románu. Prožívám svůj život, jako by patřil někomu jinému. Prožívám své tělo jako nástroj ve službách nějaké entity, není divu, že nemám sex. Díky disociaci nepřijímám odpovědnost za minulé činy. Disociuji se od nich, někdo jiný je udělal. Zažívám neustálý pocit diskontinuity, proto nenesu odpovědnost za to, co dělám.
• Když lidé interagují s mým falešným já, věřím že existuje. Uznávám tím jeho dominanci a zapomínám na pravdu. Vím ale že tím popírám vlastní existenci. Popírám své vnitřní dítě a v tomto smyslu své vnitřní dítě týrám. Každý den a tak často, jak to dělali moji rodiče.
• Narcista je podmíněný zničit sebe. Nejsem jiný, ničím se. Mojí strategií je nebýt. Nejsem a nejsem to já. To je motto mého života. Reinterpretuji svůj minulý život způsobe, který vyhovuje současným potřebám mého falešného já. Neustále se falšuji, tak je zřejmé, že nemohu mít identitu.
• Cítím se oddělený od sebe. Neustále mám pocit, že pozoruji film svého života se zápletkou nad kterou nemám kontrolu. Necítím se být zapojen do svého vlastního života. Nikdy jsem nebyl a to mi je 60 let, chtěl bych být, ale myslím, že je již pozdě. Moje zdraví selhává a nemám na to již příliš času.
• Postupně ztrácím integritu, mé falešné já vyhrává. Falešné já neustále kolonizuje mou minulost a monopolizuje ji. Ve svém životě jsem postupně nahrazován svou poruchou v plné míře. Byl jsem a stal jsem se pouze a výhradně svým narcismem. To čím jsem byl předtím, zmizelo.

Zdrojová literatura a literatura pro další studium

1. https://www.youtube.com/watch?v=JnzqYIb5VEs